Trať prvního závodu Triatleta jsem si několikrát projel a sledoval, jak postupně mizí padlé stromy. Nakonec zbyly dva kousky, jeden ve sjezdu z Rohule a druhý v údolíčku před Křepinama. Při posledním najíždění týden před startem jsem domů přijel obalený bahnem, tak jsem doufal, že trat vysuší všeobecně obávané globální oteplovaní. Celkem deštivý průběh pracovního týdne ale dával tušit pěknou bahenní lázeň. Na startu se Amcykl sešel v slušném počtu pěti lidi (Blanka, Hanka, Jirka, Luboš, Pavel) Druhá Hanka, momentálně čekající přírůstek do týmu, nám dělala morální podporu na startu a opět zdravotně oslabený Béďa se rozhodl podpořit/prudit svou drahou polovičku na trati.
Do závodu jsem startoval s nestažitelným hendikepem 51min, takže jsem mohl v rámci rozjíždění doprovodit pár kilometrů obě týmové kolegyně. Na vlastním startu jsem se zakecal a zapomněl jsem na tacháči pustit včas GPSku a přepnout profil z turistického s autopauzama na závodní, takže jsem vyprodukoval další nepřesný záznam. Taktika na úvod je celkem jasná. Jet šrot nad Speřice, a pak moc nesahat na brzdy a současně se snažit odpočinout ve sjezdu až k Bělskému mlýnu. Následný kopec jsem vyjel celkem v tempu a na asfaltce za Bělským dvorem jsem dojel prvního soupeře. Vyfrézovaná asfaltová drť na cestě za Koberovicema se mi ale už začínala dost zajídat a rychlost klesala. Během turistického tempa jsem si alespoň všimnul a křiknul na kufrujícího Vojtu Jaroše, který získal díky defektu a pravděpodobně dalšímu bloudění neoficiální titul smolaře závodu. Před Podivicema jsem narazil na první velké louže, které jsem společně s motajícími se cykloturisty opatrně objížděl. V táhlém kopci za vesnicí mě loňský rok dost nekompromisně zaříznul Petr Miláček, takže jsem začal kontrolovat situaci za zády. Asi v pulce stoupání jsem zaznamenal přibližující se postavu, ze které se tentokrát vyklubal Martin Kutiš. Zobnul jsem tabletu od Enervitu a asi 200m před křižovatkou jsem se za Martina pověsil. Vydržel jsem to s ním jen k nájezdu do lesa, kde mi daly stopku tepy nad 180 a strach z následujícího bahna. Po nepěkném zážitku z minulého týdne jsem lesní pasáž projel s velkým respektem. Nechutnou konzistenci bahna měly tentokrát až louže těsně před nájezdem do Rejčkovského kopce, které na čas degradovaly řazení a váhu mého karbonového Ghosta na kolo z Decathlonu za 3tis. V kamenitém stoupání se část bahna oklepala a podařilo se mi předjet i pár soupeřů. Na začátku sjezdu za Rohulí přišla na řadu první cyklokrosová vložka v podobě přelézání padlého stromu následovaná srabáckým pálením mých organických brzdových destiček v dlouhém klesání. Po druhém cyklokrosovém přeskoku stromu jsem ve stojce před Křepinama krom Jirky pozdravil celý závodící zbytek Amcyklu. Poté už jsem chtěl udržitelným tempem dojet až do cíle. Plány mi ale překazila jílovitá polní cesta, na které se po dešti vytvořila soustava louží a bahna. Malé jsem projížděl, ale velkým jsem se snažil vyhnout. Po jednom takovém manévru, když jsem si škrtnul nohou o kamennou zeď jsem se rozhodl, že začnu projíždět všechny. Bohužel první, do které jsem si to zamířil, byla hluboká asi půl metru a krom celkové sprchy mi zaplavila i „sváteční“ tretry, které běžně používám na silničním kole za suchého počasí. U treter do hnusného počasí mi těsně před závodem prasklo utahovací lanko a výrobce, firma BOA, která ZDARMA posílá náhradní díly, mi je nestihla včas doručit. Po několika peprných nadávkách se mi trochu ulevilo a vydal jsem se vstříc poslednímu technickému úseku mezi Řečící a Budíkovem. Lávku nad potůčkem jsem si celkem nacvičil, takže se neopakovalo potupné tlačení nebo pokus o přetržení řetězu v prudkém kopečku z minulých ročníků. Po výjezdu z lesa jsem dojel týmového předsedu Jirku, který mě mohutně povzbuzoval. Asi v půlce kopce do Budíkova jsem docvaknul a předjel Pavla Urbana a Víťu Prokůpka. Chlapci se ale kousli a v Budíkově jsem je měl stále na zádech. Chvilku jsem zvažoval, že to spolu dojedeme, ale nakonec jsem jim v nájezdu na asfalt nastoupil a až do cíle udržoval náskok 10-20s. Po dojezdu jsem ze svého výkonu neměl zrovna dobrý pocit, takže mě mile překvapilo třetí místo, které jsem bral za suverénně prvním Martinem Kutišem a druhým Petrem Miláčkem v závodě dle dosaženého času.
Výsledky
| pořadí dle handicapu | pořadí dle času | |
| BURDA Pavel | 33. místo | 35. místo |
| BURDOVÁ Hana | 5. místo | 5. místo |
| JANOUŠEK Jiří | 28. místo | 44. místo |
| NOVÁK Luboš | 16. místo | 3. místo |
| SVOBODOVÁ Blanka | 6. místo | 6. místo |